Vyhledat
  • Pavlína Boráková

Focení v horách, kde to mám nejradši



Klapka poprvé! jedem.. :D


Blog...Věc do které se dokopávám už dýl než rok. Většinou si nejsem schopná najít čas a tak sem si řekla, že bych se mohla polepšit aspoň v jedné věci, protože spousta focení, který proběhnou, mají často takovej svůj příběh. Rozhodně to nebude dokonale správně češtinářsky, tak snad mi češtináři prominou a nebudou mi vypisovat všechny chyby, který se tu zjeví, já je stejně neopravím a příště je udělám znovu jak se znám. :D Tak jako u focení hraju na pocit, důležitý je pro mě obsah textu v tom, co vám tím chci předat a říct, než dokonalá čeština. Nebudu si hrát na to, co nejsem. Je to moje mezera, tak jako spousty dalších lidí a důležitý je nebýt v tom sám a jsem si jistá, že se špatnou češtinou v tom sama fakt nejsem :D

První příspěvek, kterým začínám, bych vám zároveň s fotkama, ale i slovy přiblížila a ukázala to, co jsem měla v hlavě už dlouhý roky. Když jsem před 6 rokama začala chodit na hory. Jak mě většina z vás zná, tak víte, že jsem na hory spíš samotář, nejsem zvyklá chodit ve velkým počtu lidí a ani to neplánuju. Hory se nejvíc úžívám, když jdu sama, pokud chci jít fakt za přírodou. Potom mě ale samozřejmě baví to s vámi sdílet a do té přírody vás vytáhnout. Občas ale příjdu na místo a říkám si "sakra, tak tadyby ted' bylo krásný někoho vyfotit!"..Těchhle momentů jsem zažila spoustu a protože je focení mojí prací, rozhodla jsem se spojit svoji lásku k horám s vámi. Vytáhnout na hory lidi, kteří je milují stejně jako já. V životě je pro mě jedna z priorit dělat to, co mám ráda, protože jak se říká- dělej to co miluješ a nikdy nebudeš pracovat. Takhle na práci pohlížím já a vyzkoušela jsem si i takovou, která mě nebavila a ještě jsem se v takové práci stihla 3x během jednoho týdne pořezat do jednoho místa na prstu :D O to víc si téhle své práce fotografa cením i když občas to je náročný.

Za poslední roky jsem se s Jeseníkama seznámila o dost víc, než kdy dřív a abych práci mohla dělat opravdu s láskou a velkou energií jako do ted', nabídla jsem focení na horách. Zabalím si fot'áky a vás a vyrazíme někam na krásný místo, který vyberu, nebo se spolu na něm domluvíme pokud je nějaký váš velkej favorit.

Na zkoušku jsem párkrát něco cvakla s kámoškama a u lidí to mělo v celku velkej úspěch. Řekla bych, že když fotíte fakt s láskou a není to takový to "musím", tak je to pak na fotkách znát, protože tak jak to vnímám já sama, podle toho to potom vnímá i okolí a takhle je to se vším v životě.

Baví mě na tom to, že to není to klasický: přijedeme na místo, vystoupíme, probereme hadry a jdeme fotit. Stojí to úsilí, dojít někam na kopec, dojít tak aby každej hned nevypadal jak rajče :D ..někdy zas aby nezmrznul :D odměnou je ale to, že když se na ten kopec doplazíte a tam je luxusní počasí, máte z toho velkou radost a to se pak fotí samo. Berte to s rezervou, chápete jak to myslím, to focení samo :D



Nikču znám už dlouhý roky, no a protože má Ondru a je to láska jak hrom, tak společný fotky že jo :D Pak mají taky úžasný psí ženský, Babu a Des. No a tak jsme sedli do auta, směr Skřítek a od tama jsme společně vyrazili do kopců. Místo jsem vybrala já, skrze to, že chodím na hory i mimo focení lidí, tak mám celkem přehled o tom, v jakých místech mi přesně slunce zapadá/vychází, jak se to teda kde hodí a v jakou denní dobu skrze světlo. Vážím si moc toho, že mi Nikča věří a všechno nechá na mě, od výběru místa, oblečení, jde do všeho co jí řeknu. A povím vám, že i když ty fotky působí hřejivě, tak rozhodně to, jak fučelo, až tak hřejivý nebylo :D Ondra už tu lásku k focení sdílí s náma ženskýma trochu míň. Teda, před fot'ákem, za fot'ákem ho to baví stejně jako mě :). No a Babu s Des, ty jsou zvyklí pózovat na jedničku.



Domluva na takový focení ale nefunguje týden dopředu, ani pár dní před. Je to takový, ze dne na den, nebo spíš..z hodiny na hodinu. V letních měsících je počasí stálejší a tak se aspoň většinou ten den nebo dva dopředu dá celkem odhadovat, jestli to má smysl vyrazit. A kdo hory zná aspoň trochu, tak ví, že když chytnete vítr, mlhu, nebo déšt', ideálně v téhle trojkombinaci, tak bundu jen tak jednoduše dolů nesundáte a rozhodně nevydržíte dýl jak 5 minut stát na místě :D a to nemluvím právě o zimě, ale o jednom prosincovym focení zase bude jiná pohádka. :)

My jsme si to s Nikčou funěli do kopce, Babu s Des ty si výlet užívali a vyběhli to jak nic. No a Ondra ten vypadal jako že je vedoucí celý výpravy vzhledem k tomu, jak vepředu šel :D Vždycky si připadám když jdu s někým, jako bych v životě nešla žádnej kopec, ufuněná, spocená.. přitom když chodím sama, tak většinu dnů to dávám v pohodě i když moje krosna plná techniky a jídla neváží zrovna nejmíň :D



Já jsem si tohle focení strašně moc užila a cením i to, že se najdou lidé, kteří do toho semnou opravdu jdou a že je o to zájem. Těchto focení za rok neudělám tolik, musela bych se věnovat jen tomuhle typu a cenově by se to pak pohybovalo úplně na jiné a mnohem vyšší rovině, aby se zaplatil čas/práce, dalo se tím spolehlivě uživit a né každý v tom vidí tu hodnotu peněz, což to je v pořádku, každej máme nějaký- různý hodnoty :) Hodnota vzpomínek ve formě fotek pro mě osobně patří mezi to nejcenější. Zároveň je náročný dát dohromady můj čas- vás čas a hlavně přijatelný, nejlíp ideální počasí. Fotím mezi tím i svatby, rodiny, děti a zároveň to člověk musí mít kdy zpracovávat a ještě mít i ten čas pro sebe, což je časově občas bomba. :D



My jsme měli předběžně domluvenou( nebo spíš jsme se pokoušeli mít domluvenou, vzhledem k počasí :D) středu 13. listopadu, tam nám počasí ale fakt nepřálo a celej den propršel. no a nakonec to klaplo v neděli 17., kdy to fakt stálo za to. Ten vítr, kterej foukal tomu velil :D ale západ sluníčka, co potom přišel, to byla neskutečná pecka a myslím si, že nám vznikly krásný fotky. Domů jsem došla nadšená, plná energie, vysmátá a spokojená s výsledkem. To je přesně ta kombinace, kdy spojíte něco co vás baví, na místě, kde to máte rádi a ono pak nemůže vzniknout nic špatnýho. Jo a taky jsem si pak nechala telefon u Nikči s Ondrou v autě, to asi tím nadšením :D

Kdo do práce fotografa vidí, ten ví, že nejlepší doba na focení je kolem západu a východu slunce, proto záměrně vybírám tuhle dobu, světlo je ideální a dotváří celkovou atmošku fotky. Miluju přirozený světlo a rok od roku se s ním snažím naučit líp a líp pracovat. Podle mě totiž může být sebelepší fotograf, krásná modelka, ale to hlavní co tvoří fotku, je zkrátka parádní světlo, fotograf to pak jen musí umět využít pro co nejlepší výsledek, což je občas slušná bojovka.



Stojím si u práce fotografa za tím, že nejdřív musím být s fotkama spokojená já, abych mohla někomu předávat svou práci s čistým svědomím, že jsem jí odvedla jak nejlíp dokážu resp. jak to vnímám a na svět koukám. Tady to ale bude vždycky individuální, protože někomu se vaše práce líbit bude a někomu prostě ne. Tak snad se i některým z vás, líbí to, co jsme v tenhle krásnej den společně vyfotili. :) Pro nás to bylo hlavně krásný odpoledne na horách :)


Více z focení lidí, pokud by chtěl někdo kouknout, najdete tady:

http://pavlinaborakova.wixsite.com/foto


Weby mám částečně rozdělený na přírodní a web na focení lidí, protože mi to příjde být fajn. Jsou to takový dva moje různý světy, který třeba jako tady, spojím dohromady. :)







235 zobrazení